Vždy když dvě víry,
spolu si sednou k jednomu stolu,
krev jak voda teče,
jak dva chlapci pospolu,
si hrají na vojáky,
umíraj, umíraj, v kleče.
Hrají si střílejí,
brodíc se rudým tokem,
zničit a zahubit,
pevnůstku z bodláčí,
ležící někde za potokem.
Neumřu ve stoje soudruzi moji,
nikdy nebudu brečet,
umíraj,umíraj v boji,
umíraj,umíraj v kleče.
Zákopy z papíru,
zbraně jež nosí,
uniformy na míru,
a vojáčci bosí.
K útoku velí uderem pěsti,
nářek se rozlehl krajem,
je to snad smůla,
či naopak štěstí,
bratříčku vždyť si jen hrajem.
Kapka krve,
padá na zem,
bratr umřel,
láska je kazem.
Nemá smysl plakat,
byla to hra,
teď je to válka.
Dvě víry se setkaly,
lid za to trpí,
lásce se oddat nechtěly,
zvolily ortel smrti.
|
